Bitva u Waterloo patří k nejslavnějším vojenským střetnutím všech dob. Událost, která se stala synonymem osudovosti, připomíná stříbrná pamětní medaile České mincovny.

Psal se rok 1815 a svět se snažil vzpamatovat z dvanácti let napoleonských válek. Jejich konec byl však pouze zdánlivý – nepokořený Napoleon Bonaparte totiž uprchl z vyhnanství na Elbě, shromáždil své věrné, za bouřlivého jásotu nakráčel do Paříže a bez jediného výstřelu se opět ujal vlády nad Francií. Znovuzrozený císař se snažil s evropskými státy dohodnout na míru, ale jejich nepřátelský postoj byl jasný. Prioritou se tak pro něj stala armáda, která by ho udržela na trůnu. Měl dvě možnosti, jak s ní naložit. Mohl čekat na nepřátelskou invazi, nebo zaútočit jako první. Rozhodl se využít momentu překvapení a vytáhnout na Brusel – vstříc britské armádě, které velel Arthur Wellesley, muž známější jako vévoda Wellington. Tažení se pro francouzskou Armée du Nord vyvíjelo slibně. Wellington několikrát ustoupil a nakonec se rozhodl zaujmout postavení u belgického městečka Waterloo. Místní krajina totiž dokonale vyhovovala jeho osvědčené taktice. Pilný student vojenství uměl díky bohatým zkušenostem z Indie, Portugalska či Španělska vybírat příznivý terén, vytvářet silné obranné pozice a trpělivě čekat na nepřátelský útok. Dne 18. června tyto své schopnosti bezezbytku zúročil. Napoleon čelními útoky do svahu vyčerpal francouzské síly, podcenil britskou houževnatost i včasný pruský zásah. Ve správnou chvíli vedený britský protiútok pak navždy zhatil světovládné plány francouzského císaře a vítěznými vavříny ověnčil Wellingtona, který proslul jako „přemožitel přemožitele světa“…

Velkou událost připomíná velká medaile – hmotnost stříbrné ražby čítá deset trojských uncí.